Dřevostavba na správném základě

Dana Jakoubková | Středa, 23. duben 2025 |

Navzdory naší každodenní zkušenosti není půda zcela klidná a v mnoha případech ani zcela stabilní. Každý dům je proto postaven na základech. Ale ne každý je postaven na stejném základě; některý je pevnější, jiný třeba cenově dostupnější. Dobrý základ zajistí nejenom stabilní a bezpečnou podporu budovy, ale zabrání i vzlínající vlhkosti proniknout do domu a poškodit dřevěnou konstrukci. A protože základy nelze později vyměnit ani jednoduše opravit, jejich volba vyžaduje pečlivé plánování i výběr dodavatele.

Většina lidí si pod pojmem základy představí betonovou platformu, na které dům stojí. Ve skutečnosti jsou ale základy složitější jak v konstrukci, tak v designu, přičemž rozhodují především:

• lokalita – místo, kde je budova postavena
• klimatické podmínky místa
• půdní a vlhkostní podmínky
• složení a únosnost podloží
• hladina spodní vody
• rovinatost terénu
• pravděpodobnost záplavy
• velikost a hmotnost budovy
• energetické požadavky domu (nulový, pasivní, aktivní)
• rozpočet projektu domu

Pravdou je, že každý z těchto faktorů je rozhodující při výběru správného základu, ať už je plošný, nebo hlubinný. Pro dřevostavbu lze vybrat z několika nejběžnějších variant a každá má specifické využití, individuální výhody a nevýhody a také jedinečnou stavební technologii. Váš výběr ovšem bude vždy vycházet z návrhu stavebního odborníka, protože jeho razítko je klíčové pro schválení navrženého základu domu stavebním úřadem.

PLOŠNÉ ZÁKLADY

Plošné základy distribuují váhu celé konstrukce na plochu základové spáry = místo v nejnižším bodě základu, kde se spodní část základu potkává s podložím. Nejde tedy o žádnou mezeru, protože základy přenáší váhu přímo do základové půdy pod ním. Ačkoliv se tento typ základů musí založit v nezámrzné hloubce, pro nosnost je důležitá jeho šířka, nikoli hloubka.

Pasy

Účelem pasového základu je nést zatížení nosných stěn stavby. Pas je vlastně betonem vylitá rýha vybagrovaná podle půdorysu domu, která zasahuje do nezámrzné hloubky země, přičemž její šířka je větší než stěny nad ní. Rozměry a vyztužení vyplývají z únosnosti podloží a zatížení stavbou. Na pasový základ, respektive celoplošnou štěrkovou navážku, se pak v půdorysu domu vylije poměrně tenká (100–150 mm) a lehce ocelí vyztužená nenosná deska (tzv. podkladní beton), která podpírá i zbývající stěny stavby a tvoří základ podlahy přízemí. Jde o volbu pro stabilní půdy a vhodná je pro obvodové stěny z méně vodivých materiálů (pod 0,2 W/m2K, např. dřevo). Nevýhodou je, že tepelná izolace se řeší nad deskou, tedy až ve skladbě podlahy.

Patky

Stejně jako u základových pasů jde o monolitickou betonovou konstrukci, často kombinovanou s litím do výkopu nebo do ztraceného bednění. Patky přenášejí zatížení horní stavby centricky, proto mívají nejčastěji čtvercový tvar a primárně se usazují pod jednotlivé nosné sloupky skeletu. Založení na patkách primárně počítá se stavbou nad terénem, respektive s provětrávanou mezerou pod stavbou. Tím je dána potřeba nosného podlahového roštu domu a lepší izolace podlahy. Patky vyžadují dostatečně únosnou a stejnorodou základovou půdu v rozsahu celého podloží a jsou ideální pro lehké konstrukce.

obr.: Pasy a patky představují monolitické konstrukce vytvořené litím betonu do ztraceného bednění ve výkopu nebo přímo do výkopu. Rozdíl mezi nimi spočívá v podstatě jen v jejich délce. Pasy se běžně překrývají v celém půdorysu tenkou betonovou „nepravou“ základovou deskou.
Foto: Aleksie

Samonosná (plovoucí) izolovaná deska

S tímto základem je rovnoměrně rozložené zatížení zeminy, přičemž celou stavbu podepírá vrstva železobetonu aplikovaného na silnou vrstvu nenasákavého a nenamrzajícího izolačního materiálu (pěnosklo). S ohledem na geologické a půdní podmínky staveniště i na charakter a statické potřeby může mít v průřezu různé tloušťky podle toho, co se nad ní bude stavět (rozmezí 500 mm a více).

Díky výborným tepelněizolačním parametrům a eliminaci rizika tepelných mostů je toto provedení využíváno pro stavbu nízkoenergetických, pasivních, nulových i aktivních domů. Základové pasy v tomto případě chybí, případně jsou pouze po obvodu stavby, aby zabránily mrazovému zvedání okrajů desky. Využití najde tato varianta především v nehomogenní, málo únosné půdě, případně u výškových a vysoce zatížených konstrukcí.

Nevýhodou je nutnost spádování základové spáry a drenáž, pracnost a vyšší cena realizace. Základová deska je vždy železobetonová, ale v průřezu může mít různé tloušťky, podle toho, co se nad ní bude stavět.

obr.: Pravá základová deska není jen tenkou pokličkou na základových pasech, nýbrž masivní vrstvou betonu na celé ploše základové spáry. Základové desky se rozdělují podle toho, na jaký typ podloží se beton lije – na štěrk, pěnosklo, či polystyren. Nevhodně provedená základová deska dokáže způsobit spoustu problémů při následných stavebních pracích i samotném používání stavby – křížení rámu, oken, dveří, problémy s podlahou…
Foto: Brizmaker

Švédská izolovaná deska

Takzvaná švédská deska je obdobou samonosné izolované desky, s tím rozdílem, že zde je do plošné, štěrkem a pískem vysypané odkopávky vyskládána kompaktní „vana" (plošně i bočně) z nenasákavého a nenamrzavého extrudovaného polystyrenu nebo Periporu a až do ní je aplikována vrstva betonu – vlastní deska. Zjednodušeně řečeno je zde více izolace a méně betonu.

Díky izolaci a spojům typu pero-drážka je deska tepelně i vlhkostně nepropustná – není třeba zvažovat nezámrznou hloubku, spodní vodu ani tepelné mosty. Nejčastěji se tato technologie používá v oblastech s vysokou úrovní spodní vody a na málo nosných půdách. Nutná je však dokonalá rovinnost, aby se zamezilo pohybu a deformacím polystyrenových dílů. Charakteristickou vlastností je malá stavební hloubka. Nevýhodou je pracnost a nutnost technologické kázně.

obr.: Méně betonu, více izolačního materiálu – to je charakteristickým atributem tzv. švédské základové desky, která je již ze všech stran izolovaná a může zahrnovat těsnění proti vzlínající vlhkosti. Její vrchní vrstva už nevyžaduje potěr a je rovnou připravena pro podlahovou krytinu, protože součástí výstavby základů může být již podlahový panel s integrovaným nízkoteplotním podlahovým vytápěním.
Foto: Izodomo

Izolovaná deska na vzduchovém polštáři

Samonosnou konstrukci této desky formují železobetonové nosníky a masivní izolační bloky polystyrenu uložené nad terénem na základovou nadezdívku ze ztraceného bednění uloženého na vybetonované základové pasy. Konstrukce je následně zalitá betonem, přičemž vzniklá vzduchová mezera (může být i odvětrávaná) mezi deskou a zeminou plní funkci ochrany proti vzlínající vlhkosti. Deformaci izolace, vzniku tepelných mostů a kondenzaci vlhkosti v konstrukci pak brání to, že je izolace do konstrukce od počátku integrovaná.

U nadezdívky zamezuje vzlínání vlhkosti a tepelný most přerušuje izolační podložka z extrudovaného polystyrenu, stejně jako chrání i sokl. Tato deska tedy není závislá na podkladu, rychle se realizuje a splňuje přísné požadavky pro energeticky úsporné a pasivní domy, přičemž nadstandardní tepelněizolační vlastnosti lze ovlivňovat zvolenou výškou integrované izolační polystyrenové vložky.

HLUBINNÉ ZÁKLADY

Tento typ se obvykle buduje pod teoretickou základovou spárou plošného základu, respektive tam, kde založení objektu na plošných základech nestačí, únosná zemina se nachází ve větší hloubce, základová půda není dostatečně únosná nebo se zakládá ve vodě.

obr.: Tam kde ostatní končí, přichází mikropilota – základový prvek na bázi cementových emulzí a armovacích prvků o průměru menším než 300 mm. Pěkným příkladem takového základu je dřevostavba rodinného domu „Nad vodopádem“ v Telči z dílny architektonické kanceláře ARCHOO, která je formou tzv. kořenových mikropilot založena v korytě potoka. Foto: Jaroslav Svoboda

Víte, že...

Recept na beton vymysleli Řekové, ale vůbec nejstarší struktury z betonu vytvořili Nabatejci někdy kolem roku 700 před n. l. Materiály na bázi pojiva a plniva však známe už z Egypta či Asýrie. K věhlasu a širokému užití v architektuře dovedli beton ale až Římané pod názvem opus caementum. Lví podíl na tom měl sopečný popel, který do betonu přimíchávali. I přes špatnou údržbu, slaný mořský vzduch a vodu nebo tektonickou činnost mnoho římských betonových základů i celých budov stále stojí a vypadají více než zachovale.

Piloty

Pilotu charakterizujeme jako hlubinný stavební prvek ze dřeva, oceli nebo betonu, který přenáší zatížení ze stavby do hloubky na základovou spáru. Jde de facto o sloup zalitý, zavrtaný nebo zaražený do země, aby přenesl zatížení na pevnější vrstvy zeminy. Piloty se tedy používají v oblastech s nestabilním podložím, jako jsou jílovité, bažinaté a písčité půdy nebo svažité terény, a vlastně všude tam, kde je nosná půda velmi špatná. Stavěli tak své domy lidé v pravěku, stejně jako dnes.

obr.: Pod základy založenými na pilotách, patkách a vrutech volně proudí vzduch a odvětrává se vlhkost i radon. Volný prostor pod domem může být ale také uzavřen obestavbou nad terénem s nízkou stavební výškou a průduchy pro odvětrání, kde vzduchový polštář vylepšuje energetickou bilanci domu a kam lze umístit méně izolované rozvody. Pro kontrolu jejich technického stavu a opravy může být takzvaný crawlspace výhodný, byť je prostor obvykle jen průlezný. Vhodným řešením může být při založení stavby ve svahu. V našich klimatických podmínkách se ale nabízí i otázka, zda už není lepší volbou rovnou zbudovat plnohodnotný suterén, respektive sklep. Foto: Amina Design

Zemní vruty

Zemní vruty se vyrábějí z vysoce kvalitních žárově zinkovaných ocelových trubkových polotovarů, které se zavrtají přímo do země. Při šroubování vrut pouze minimálně zhutní okolní zeminu, a přesto se pevně usadí. Díky tomu spolehlivě drží a odolá i velkému tlaku. Instalace strojní technikou je rychlá a efektivní, vruty lze instalovat za jakýchkoli povětrnostních podmínek a stabilitu i zatížení poskytují okamžitě po instalaci.

Velikost domu není rozhodující, jen počet vrutů, přičemž samonosná konstrukce podlahy je navržena přímo pro bodové zatížení. Založení stavby probíhá za zlomek času potřebný pro vykopání a vybetonování. Vruty jsou flexibilním a udržitelným řešením základů vhodným zejména pro nerovné nebo obtížné půdní podmínky.

obr.: Kromě všech technických výhod ve stavebnictví včetně absence technologické přestávky na „zrání“ má stavba s ocelovými základy také některé ekologické výhody – minimálně invazivní konstrukce základů vede k co nejmenšímu zhutnění půdy a staveniště pod základovou konstrukcí zůstává téměř nedotčeno. Ekologickým aspektem zemních vrutů je i možnost je prakticky beze zbytku demontovat po ukončení životnosti stavby a znovu použít. Foto: Eko modular

zničit."

Autor článku Dana Jakoubková

Publicistka s náklonností ke smysluplným činům a věcem. Obdivuje brilantně provázané duchovní gangsterky, ale neodvrhne ani lyrické, tajemné, lakonické a současně vtipné příběhy s tématem originální syntézy křehkosti úmrtnosti.

Nejnovější články autora

Hodnocení uživatelů: 5 / 2
Líbil se Vám článek?02